Elektromobilita je přítomnost“, na kterém přednášel Petr Beneš. Podělil se s námi o své praktické zkušenosti s elektromobilitou, názorně ukázal její výhody, ale i nevýhody. Za mě dodatečně velký dík, protože informace byly podány vyváženě, vše bylo předneseno bez postranních pro-elektromobilních úmyslů.

Na tomto brněnském workshopu jsem si zarezervoval jízdu s elektrickou dodávkou Maxus EV80, a protože jezdit kolem komína není žádná výzva, řekl jsem si, že tuto elektrododávku dovezu a představím ve své rodné obci – ve Kdyni (okres Domažlice).

Zkušenosti s provozem a s řízením elektrických vozů již mám (3 roky s BMW i3 REX, příležitostně e-Golf, Tesla model S a 3, Hyundai Kona Electric), ale vyvézt se na delší vzdálenost s elektrickou dodávkou mě vrátilo zpátky na začátek. Jízdní vlastnosti, a hlavně spotřeba jsou diametrálně odlišné od osobního vozu.

Trasa, nabíjení a účel cesty

Pro cestu jsem zvolil jízdu po dálnici, a to z několika důvodů:

• Ve daném čase (půlka března 2020) neprobíhaly žádné větší uzavírky nebo omezení.
• Snadná dostupnost rychlonabíjecích stanic (jejich množství můžete vidět na mapě).
• Touha vyzkoušet si jízdu po D1 v jiném než osobním voze.

Do Kdyně mě čekalo přes 350 km, což bych osobním vozem zvládl za cca tři a půl hodiny. Tuto cestu jsem však bral jako „studijní elektromobilní“ a pracovní cestu“ – během nabíjení jsem plánoval schůzky se zákazníky.

Místa nabíjení jsem příliš neplánoval, spoléhal jsem se na svůj úsudek, a i na mnohem četnější výskyt nabíjecích stanic podél dálnic D1 a D5 (v poslední době přibylo značné množství nabíjecích stanic také na čerpacích stanicích MOL). Pro potřeby nabíjení jsem s sebou měl jak kartu eON, tak čip od ČEZ.

Během cesty jsem si chtěl hlavně ověřit, jestli dojezd a spotřeba udávané výrobcem odpovídají realitě a chtěl jsem si vyzkoušet, jaké to je jet autem, které má omezovač nastavený na 100 km/h.

O elektrododávce Maxus EV80

Technické parametry vozu: výkon motoru 100 kW, automatická převodovka, velikost baterie 56 kWh, dojezd NEDC 192 km, výkon rychlonabíjení 30 kW, objem nákladového prostoru 11,5 m3.

Výrobce vozu: SAIC Motor, sedmá největší automobilka světa, 39. místo v žebříčku Fortune 500. V závodě SAIC Motor se vyrábí např. vozy Škoda, či Volkswagen určené pro čínský trh.

Jedeme!

Po předání vozu v okrajové části Brna jsem byl za chvíli na D1 směr Praha. První nabíjení bylo na čerpací stanici MOL Herálec po ujetí 100 km. Během nabíjení při dobré kávě jsem vyřídil nutnou korespondenci. Po hodině a kousek jsem vyrazil na schůzku se zákazníkem v průmyslové zóně u Jažlovic (před Prahou), kde se nachází i rychlonabíjecí stanice. Během jízdy jsem se s elektrododávkou více sžíval a začal pozorovat, jestli souhlasí, že jeden km jízdy rovná se jeden km úbytku dojezdu. O tomto detailu se dočtete dále.

Po schůzce a nabití vozu jsem hned najel na pražský okruh D0 a pokračoval po dálnici D5 směr Plzeň. Na D5 v Záluží následovalo poslední hodinové rychlonabíjení v ten den. Během tohoto nabíjení jsem se zapovídal s řidičem kamiónu, který se zajímal o elektromobilitu jako takovou. Pak už příjezd do Kdyně, kde jsem dodávku nabíjel přes noc nabíječkou 230 V, 10 A (výkon tedy přes 2 kW). Vzhledem k velikosti baterie (56 kWh) je nabíjení 10 A přes obyčejnou zásuvku spíše nouzové řešení, ale určitě se dá využít. Jako u jiných elektroaut platí, že auto se nabíjí v době, když stojí. Malá nevýhoda tohoto pomalého nabíjení byla ta, že se vůz nenabil do plna.

Druhý den začal představením vozu zastupitelům města Kdyně a několika soukromým podnikatelům. Reakce na vůz byly kladné, ale téměř všichni zúčastnění by pro svoje potřeby využili vůz s menšími rozměry (něco na způsob VW Caddy). Předal jsem prospekty, které byly připravené k tomuto vozu a vyrazil jsem na cestu zpět do Brna. Zvolil jsem stejnou trasu přes Plzeň a Prahu.

První nabíjení na cestě zpět proběhlo na nabíjecí stanici ČEZ v Žebráku. Druhé nabíjení jsem spojil s obědem a se schůzkou se zákazníkem v obchodním centru Globus v Praze Zličíně. Při příjezdu do Zličína jsem si uvědomil, že pokud bych měl v Kdyni nabito o zhruba 30 km dojezdu více, tak v Žebráku jsem vůbec nemusel nabíjet, dojezd by mně v pohodě stačil do Zličína. Bral jsem to jako „nováčkovskou daň“. Protože jsem se již s vozem sžil a věděl jsem, že udávaný dojezd odpovídá realitě, rozhodl jsem se využít udávaný dojezd, jak jen to bude možné. Vůz byl nabitý na 100 %, dojezd 190 km. Nabíjecí stanice MOL u Velkého Meziříčí je po D1 vzdálená 173 km s přejezdem Vysočiny. Věřil jsem, že to bez problémů zvládnu.

Tento, troufám si říct, smělý plán vyšel. Pokud porovnám údaje udávané vozem a ujetými kilometry, tak vyšlo, že jsem ujel 173 km, ale spotřeboval jsem energii pro 169 km. Z mého pohledu parádní výsledek ukazuje, že se lze spolehnout na údaje počítače auta.

Během nabíjení jsem opět vyřídil nutnou korespondenci a rozhodl jsem se, že vůz vrátím až další den ráno. Poslední nabíjení tedy proběhlo přes noc u mě doma, a to pomocí přenosné jednofázové nabíječky.

Shrnutí cesty

Ujetá vzdálenost: 842 km Úbytek dojezdu podle počítače: 844 km Počet rychlonabíjení (DC): 6 Počet nabíjení z obyčejné zásuvky (AC): 2 Čas strávený rychlonabíjením (DC): 370 min Čas strávený nabíjením (AC): 2 x přes noc (neměřitelné)

Bohužel jsem si nepoznamenal spotřebovanou energii u jednotlivých nabíjení. Pokud beru, že dojezd 190 km znamená plnou kapacitu baterie 56 kWh, tak na 842 km jsem spotřeboval cca 250 kWh elektrické energie. Celá cesta mě díky některým rychlonabíječkám zdarma stála cca 310 Kč (nabíjení přes noc + eON Zličín). Náklady na měsíční paušál za ČEZ čip (544 Kč) za tuto třídenní cestu nepočítám. Spalovacím autem při spotřebě 10 l / 100 km a tehdejší ceně nafty cca 30 Kč / l by cesta vyšla na více než 2500 Kč.

Shrnutí zkušeností s vozem Maxus EV80:

Klady velký prostor pro náklad, tepelné čerpadlo, citlivé řízení, AC nabíjení až 7,5 kW, udávaný dojezd přes 190 km korespondující s reálným dojezdem

Zápory DC nabíjení pouze 30 kW, absence tempomatu, omezení rychlosti na 100 km/h

Zajímavosti možnost nabíjení při zařazeném D, celkem hlasitý poplach při překročení maximální povolené rychlosti 100 km/h, umístění tachometru ve středu palubní desky

Jsem rád za zkušenost s elektrododávkou. Moje celkové hodnocení vozu je jen kladné. Výše zmíněné zápory jsou nepodstatné, pokud tento vůz bude používán v prostředí, pro který je převážně určen – městský a příměstský provoz. Maxus není primárně určený pro dálkové trasy, ale neříkám, že takové trasy nemůže s určitým omezením absolvovat (nabíjení v trvání jednu hodinu na dalších 100 km dojezdu a omezená rychlost na 100 km/h).

Pokud bych podnikal a ke své činnosti bych potřeboval dodávku a zároveň můj běžný denní nájezd by byl kolem 170 km, tak bych neváhal. Nemusel bych vůbec řešit nabíjení přes den a auto nabíjel přes noc nočním proudem výkonem přes 7 kW, kdy se plná kapacita baterie nabije za 8 hodin.

A pokud bych potřeboval větší denní nájezd? Díky houstnoucí síti rychlonabíječek se ani toho nebojím. Když navíc pořízení tohoto vozu spojíte s dotací od státu, je tento vůz velmi dobrá volba.

Děkuji Petrovi Benešovi za možnost zapůjčení vozu. Pokud budete potřebovat jakoukoliv radu ohledně elektromobility, oba dva jsme vám k dispozici.

Ing. Josef Růžek, Produktový inženýr pro elektromobilitu, Phoenix Contact s.r.o. a odborný garant www.autonabijecka.cz

Ing. Petr Beneš, Consultant e-Mobility, CV TECH s.r.o., benes@cv-tech.cz

Zdroj: Autonabijecka.cz